Záblesky všedního života severských hvězd - díl 6.

27. srpna 2008 v 21:08 |  Výplody naší šílené fantazie
"Hele, tak abyste věděli, tak tady vůbec nemusíte být!" naštval se Petri a mrskl kytici na stůl. Vzápětí si ale uvědomil, co udělal, polekaně heknul a kytici si přitiskl na srdce. Vyl s Obsidianem jen taktak zadržovali smích. Mrkali po sobě jako staří spiklenci a křečovitě se drželi potahu gauče.

Ticho, občas přerušované dušeným pokašláváním brunetů, najednou přerušil Wizziac. "Týý, Petri... Kde se dají koupit takový pěkný časáky? Teda né že bych je chtěl já, ale tady Thebon říká, že by je chtěl mít doma.... Auu!" vyprskl Wizziac, protože ho Thebon bouchl do ramene. "Co kecáš, ty magore? Nejdřív si zameť před svým prahem!" "Jak ty vole? Dyť jsem ve Finsku! Můj práh je v Norsku!" Thebon se zničeně plácnul do čela. "A s takovým kokotem já hraju v jedný kapele!" chytl Wizziaca za ramena, zatřásl s ním a tajemně promluvil:" Já to myslel obrazně! Myslel jsem to tak, že se máš nejdřív podívat na svůj rozkrok, a teprve pak študovat, co tyhle nahotiny dělají se mnou!" Wizziac se udiveně díval na Thebona a pak se otočil na Obsidiana: "O čem to tady do prdele kecá?" Obsidian s Vylem to už nevydrželi a oba vyprskli smíchy tak silně, že poprskali Petriho květiny, které stále muchlal v náručí, takže ten si řekl 'Dost', kytky láskyplně strčil do vázy, dal si ruce v bok a pronesl: "Tak aby bylo jasno, panstvo, právě přetekla moje míra trpělivosti! A jediný, co mě dokáže uklidnit, jsou nákupy!" "Nákupy!!" vyprskl Vyl znovu smíchy a s Obsidianem se teď váleli smíchy po gauči. Petri na ně nevěřícně čuměl, pak si dupl nožkou a zařval svým medovým hláskem: "Kdo chce spát v mým bytě, kdo chce jíst mý jídlo, kdo chce pít můj chlast, tak ten teď se mnou půjde nakupovat! Jinak - marš ven!" udělal rázný pohyb rukou a ukázal na dveře. Nastalo ticho a po chvíli Obsidian pípl: "A pojedeme autobusem nebo tramvají?"
Přecpaná tramvaj zastavila v centru města, kde ze dveří doslova vypadli čtyři dlouhovlasatci v barevném a jeden v černém, a vydali se libovolným směrem. Je zbytečné poznamenávat, že za takovýmito neobvyklými zjevy se finský lid neustále otáčel. Asi po třech hodinách vyšli chlapi z obchodního domu metalově vyšňořeni. Nakupování si velice užili, hlavně Petri, a cestou zpátky se Wizziac tiše radoval, že se po něm otáčí tolik holek, i když to bylo jen tím, že si nechal na sobě to podle něj hezké barevné oblečení. Ostatní si toho všimli, ale raději mlčeli, protože mu nechtěli kazit radost.
Večer se rozhodli pro návštěvu baru, kde zrovna měla vystoupení jakási skupina z Oulu (a Poisonblack to nebyli), kterou naše milá návštěva z Norska neznala. Přišli do koncertního sálu zrovna když kapele vypadl zvuk. "Perkele, už zase!" zaklel dlouhovlasý zpěvák s bradkou a otočil se bezradně na ostatní kluky. Nehrálo nic. Dokonce divně zablikala světla, takže lidem došlo, že vypadává proud. Naskočil zrovna, když holohlavý kytarista "vlídně" prohlásil, že se na to vysere. Zpěvák trochu nervózně řekl zneklidněným divákům, že je dobře, že se koncert blíží ke konci, a že tedy zahrají ještě poslední písničku a rozloučí se. Vyšlo jim to tentokrát bez problémů. Kapela se odebrala do zákulisí a diváci se začali rozcházet.
Tedy rozcházet - jedinými diváky byl přiopilý homosexuální pár, který nejspíš hudbu ani nevnímal. A potom tedy naše pětice, ale ti se drželi zatím vzadu.
"Chcete jít chlastat? Nebo chlastat do backstage?" "Backstage! Backstage!" začal skandovat Thebon a Wizziac se k němu hned přidal. Málo chybělo k tomu, aby se chytli za ruce a začali poskakovat po parketu. Naštěstí je včas zastavil Petri a odvedl je všechny do backstage. Třikrát zaklepal na bytelné dřevěné dveře, které se po chvíli otevřely a na chlapce se vyvalil cigaretový kouř a alkoholové výpary. "Petri!" vykřikla postava zahalená do kouře, chytla ho za rukáv a zatáhla do místnosti. Keep of Kalessin šli nervozně za Petriho prdelí. Vevnitř seděli 4 chlápci, v jedné ruce panáka finské, v druhé cigaretu. "Posaďte se," vybídl hosty Lauri. "Ale kam?" zabručel Obsidian. Všichni se začali ohlížet a zmateně škrábat na hlavě. Všichni do jednoho, až na Petriho, který využil trapné situace, vytáhl z výstřihu černý fix a začal jím malovat po zdech hanbaté obrázky. "A co kdyby jsme si šli sednout na bar?" navrhl po chvíli Antti. "To je nápad!" zavýskl JP a už se všichni hrnuli ke dveřím. Dokonce i Petri si všiml davu prchajícího z backstage, tak se k nim stačil přidat.
Sotva dosedli na bar a Petri je všechny vzájemně představil, držel už každý z nich v ruce panáka vodky. "Tak na dnešní koncert!" zvolal Teemu. "Který se až na malý zádrhel skvěle povedl!" přidal se Thebon. Všichni ztichli. "Sám bych to neřekl líp," zachechtal se JP a jako první do sebe naklopil vodku.
Tak se společnost dala opět do veselých diskuzí při vůni alkoholu. Nebyli však jediní z finských hudebníků, přítomných v baru. Pánové byli tak zabraní do rozhovoru, že si nevšimli, jak se k nim přikolébalo cosi blonďatého a rozesmátého, jenže se to nestihlo dokolébat, zakoplo svou pravou nohou o levou a spadlo přímo na Thebona. Ten se leknul a nedocházelo mu, co se to děje za pohromu. Opilec pomalu vstával a přitom huhlal: "Omlouvám se, pánové, já měl v plánu jít na záchod, ale asi tam dneska nedojdu." Společnost samozřejmě zmlkla a upřela své zamhouřené zraky na příchozího... tedy spíš zakopnuvšího. "Ty vole..." mžoural Petri. "To je Sirén!" "Kdo?" ptal se Obsidian, ale Petri jeho otázku ignoroval a promluvil na blonďáka: "To musíš tam, na druhou stranu!" "Na druhou stranu?!" zděsil se Mikko Sirén. "Tak proč jdu sem?" To už chlapi nevydrželi a vybouchli smíchy. "Protože tvé podvědomí chtělo ve skutečnosti za námi," řekl JP. Mikko se narovnal, jak nejlíp dovedl, a prohlédl si přítomné. "A kdo vůbec jste? Proč za váma jdu?" Další výbuch smíchu. "Copak ty mě nepoznáváš, Mikko?" tvářil se naoko ublíženě Petri. "Strávili jsme spolu úžasné, společné nákupy v Oulu! Copak si to nepamatuješ?" Petri už měl na krajíčku, ale Mikkovi se najednou rozsvítila opuchlá očka a zakřičel: "Petriiii, ty bejkůů! Jseš to fakt ty?" přišel k němu, znovu zakopnul a tentokrát spadnul do klína Petrimu. Ten se konečně taky rozesmál a pocuchal mu vesele vlasy. "Kde máš Apocalypticu, vole?" ptal se ho Petri. "Apocalyptica?" ozval se Wizziac. "To jsou ti s basama?" "S violoncellama!!" vyjel na něj Mikko naštvaně. Wizziaca to vylekalo a už radši mlčel. "Já myslel, že v Apocalyptice jsou samí dlouhovlasatí. Víš, jak v tom klipu házejí vlasama," obrátil se Vyl na Obsidiana, ale ten jen pokrčil rameny. "Tohle je bubeník..." poučil ho Antti. "Jak můžeš neznat Mikka Siréna? Že se nestydíš." Tentokrát pokrčil rameny Vyl. "Když já jsem jenom na ten black metal," bránil se. Petri nad ním mávnul rukou a věnoval se zase Mikkovi, kterému se už nechtělo vstáva, tak nechal hlavu položenou na Petriho klíně. Ten mu dál láskyplně prohraboval vlasy a ptal se ho, jak se má. Jenže to k nim zrovna dorazil Perttu s flaškou Finlandie.
"Pánové, proč jste neřekli dřív, že tu jste?" zakroutil hlavou a bez optání si sedl Pasimu na klín. Tomu to ale nevadilo, protože ti dva byli dobří kamarádi. V dobrém i zlém. "My nevěděli, že tu jste," řekl JP. "Jo, my nevěděli, že tu jsme," zamumlal Lauri, kterému už alkohol pomalu tekl i ušima. Společnost se zasmála, ale dál si ho nevšímala, protože pozornost na sebe strhl Mikko a Perttu, kteří začali vyprávět, jak se ocitli v tomto klubu. "My jsme vlastně chtěli zůstat v hotelu," začal Mikko. "Jo, ale Eicca chtěl nějaký štětky, ale bál se, že náš hotel hlídaj novináři, tak jsme se vyplížili zadním vchodem..." "To vám byla akce!" skočil Perttuovi do řeči Mikko. "Museli jsme přelejzat tááákhle vysokej plot," a ukázal rukou asi půl metru nad zem. "A blbec Paavo si natrh gaťata," zachechtal se Perttu. "Jo, tááákovou díru tam má!" "No, tak jsme zdolali tu překážku, tak jdeme teda hledat ty štětky..." "Nejblíž bylo Tesco, tak jsme zalezli tam." "Dojdeme do domácích potřeb a tam cedule jako kráva..." "Jo, jako tááááková kráva!" "...'Štětky vyprodány!' Tak jsme se tak nasrali, že nebudeme mít čím čistit záchod, že jsme si řekli, když už, tak už..." "Sebrali jsme se a se slovy, že vlezem do prvního baru, kterej cestou potkáme, jsme skončili tady." "A to je vlastně celý náš příběh." "Jo, je sice táááákhle krátkej, ale je náš!" Obsidian se podíval na Vyla, zaťukal si na hlavu a oba zvedli oči v sloup. "To byla strastiplná cesta," vzdychl Petri. "A kde máte vlastně zbytek?" "Tááámhle...někde...asi...," mávl rukou Mikko a zakřenil se na Petriho. "Mám je zavolat?" zeptal se Perttu. "Zavolej zavolej zavolej mi," začal poskakovat na židli Thebon. Ostatní zakroutili hlavama, jediný Wizziac a Mikko se zasmáli. A Perttu si vzal zřejmě Thebonova slova k srdci, vytáhl mobil a přiložil si ho k uchu. "Čau brouku.... Perttu, vole... jasný....sedíme u baru... štětky tady nemaj, ale jsou tu Chároni a Lindroos a ještě nějací Noři.... tak asi přijdete, ne?.... Tak jo, budu tě směrovat....jdi rovně...jo, sorry, to nepůjde....jo, to taky můžeš... kde seš? Nevidim tě... Mávej!... Auuuu," vykřikl Perttu, když ho do nosu praštil Eicca, který teď chytal záchvat smíchu. "Já tě neviděl, vole, tak mávám, a najednou tě praštim, vole... Hůůstý..." "Seš hustej, to jo," poplácal ho po rameni Paavo. "Hoši zdar!" zvedl ruku JP. "Zdar!" "Nazdar!" "Posaďte se, ne?" "Není tady místo...a na zemi jako Mikko sedět nechci," zamračil se Eicca. "Nooo, tak odklidíme Lauriho," řekl Teemu, skopl jmenovaného na zem, kde se hned uvelebil, a na jeho místo se posadil Eicca. "Jen nevim, kam s tebou, Paavo," podrbal se na hlavě Petri. "Ehe, já postojim...když sedim, tak se mi rozjíždí nohy, a zrovna dnes se mi stala taková nepříjemná příhoda, kterou vám jistě stačili Mikko a Perttu vyzvonit, že... Takže já postojim...pokud to půjde...abych vás neuvedl v pokušení studovat můj rozkrok." " Oukej!" mávl ve vzduchu rukou Eicca. "A dáme po panáku, ne? Pro každýho finskou! Platí...tady naši skorosousedi, Norové... Jak se vlastně jmenujete?" Chlapci z Norska se představili jeden po druhém, ale Eiccovi tato jména nic neříkala, tak se zeptal jinak: "Ale co jste za skupinu?" "Svědci Jehovovi, vole..." vzpomněl si Petri na ranní příhodu a sám se tomu zasmál, protože ho nikdo další neslyšel. "Nic si z toho nedělej, Eino, já je taky neznám," zasmál se Pasi. Když to Thebon uslyšel, začal dělat uraženého a už už otevíral pusu, aby něco poznamenal, ale Obsidian mu pohotově skočil do řeči: "Thebi, neřeš to, chlapče, neřeš to." A vrazil mu do ruky flašku vodky. Thebon se naposledy zamračil, poté se usmál na lahvinku, a napil se z ní. Strčil do Wizziaca, který si právě hrál se svými dlouhými blonďatými vlasy, ale ten zavrtěl hlavou, vzal flašku do ruky a poslal ji dál, Pasimu, a ten neodmítnul, přihnul si a nechal dál kolovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sydän Sydän | Web | 28. srpna 2008 v 20:13 | Reagovat

hej ta část s Apo je hustá :D... táááákhle vysokej plot :D

2 Jaynet Jaynet | Web | 31. srpna 2008 v 15:20 | Reagovat

Takže já postojim...pokud to půjde...abych vás neuvedl v pokušení studovat můj rozkrok.

Tohle mě naproso rozsekalo:D

3 Markis Markis | Web | 9. září 2008 v 20:01 | Reagovat

MIKKO!!!!!!!!

MIKKO!!!!!!!!

ach... ste myslely na mě, že?? xDxD

skvělééé

4 Leni & Takmari Leni & Takmari | 14. září 2008 v 21:23 | Reagovat

Markis: samozřejmě :D

děkujeme všem :-)

5 Talvikki Talvikki | E-mail | Web | 16. září 2008 v 15:47 | Reagovat

hej Jp jak výská.. no to si nedokážu představit:D:D:D apouši jsou skvělí:D:D:D

6 metal.child metal.child | 16. září 2008 v 17:52 | Reagovat

Nastalo ticho a po chvili Obsidian pipl: "A pojedeme autobusem nebo tramvaji?" xDD

juuu Apo!!!! :)

chudacci KoK...nikdo je nezna :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama